pondělí 2. dubna 2018

Dřevákova filmová laboratoř


Jednou budu slavný

Kalendář ukazuje 1. prosince 1935. Do čtyř let bude v Evropě krutá válka, a kdo ví, co se ještě stane. Co je jistý, že moje americká máma, židovského původu, právě teď v New Yorku rodí svého synka. A to jsem já. Jmenuji se Dřevák Elen. Máš recht, není to moje skutečné, dlouhé a nudé jméno, které mi dali rodiče. Je to moje umělecká přezdívka, tedy počeštělá verze. Bacha, nejsem ale nešika, jak by se mohlo zdát ze slova “dřevák”. Přezdívka ze střední školy byla horší. Říkali mi “Zrzek” kvůli mým vlasům. Vsadím se, že ty máš lepší. Bál jsem se, že si spolužáci budou dělat ze mě srandu, tak jsem je začal bavit karetními triky. Asi jsem měl talent. A rázem jsem se stal oblíbeným.


A co říkáš mé fotce? Už ani nevím, kolik mi na ní je. Letos mi bude už... No, klidně to spočítej a vyber správné číslo (81, 82, 83). To dáš... Fí ha, letí to, viď? Ale co, mám za sebou pestrý život. Ačkoliv nejsem youtuber, jsem slavný americký filmový režisér, scénárista, spisovatel, dramatik, klárinetista, herec a komik. Dostal jsem čtyři Oskary, takže něco jako miliony lajků. Jakýpak nemehlo, viď? Ačkoliv, počkej, v mém osobním životě jsem zvoral hodně věcí. Ale o tom někdy příště. Kde jsem skončil? ... Už vím, ukážu ti něco málo z mého pracovního života, něco něco tě naučím a taky tě nechám něco si vyzkoušet. Chceš?

Než jsem se protřel

Než se naučíš něco nového, musíš o mně ještě něco vědět. Bez toho mi nemůžeš rozumět, jak bych si přál. Neboj, neunudím tě. Mám smysl pro humor :-)


Už tedy víš, že moje matka byla Židovka. Proto jsem chodil 8 let do židovské školy. Mluvil jsem západogermánským jazykem jidiš. Trochu hebrejštiny, trochu němčiny a židovská němčina je na světě. Ale většinu jazyka jsem zapomněl.
Na co si ale vzpomínám je jeden židovský vtip.
Říkal jsem ti, že mám rád humor. Tak schválně, jestli znáš tenhle starej. Kohn vidí v galerii obraz “Narození Páně” a říká si: "Ti křesťani jsou teda divní. Na šaty nemají, spí v chlévě, ale musí se nechat vymalovat od Rembrandta."
Zní to jako bláznivá zvěst, ale je pravdivá. Ježíš se narodil jako člověk v bídě, aby se o to jasněji mohlo ukázat, jak moc je štědrý, laskavý a soucitný.
Psaním gagů, tj. komických situací, které se jakoby teď dějí před tvýma očima, jsem se snažil vyjádřit své emoce. A musím říct, že některé noviny měly zájem. Vydělal jsem takhle moje první peníze. Prostě z toho nic se v 16ti letech stávalo něco. Dostal jsem první spisovatelskou práci. A začal jsem si říkat Dřevák Elen.
 Tak nevím, jestli jsi se smál prvnímu vtipu. Teď máš šanci ty. Zkus napsat něco vtipného do prázdné bubliny v obrázku vedle. A zapamatuj si ho, milý čtenáři, abys mi ho mohl říct. Rád se zasměji tvému vtipu, až se uvidíme tváří v tvář.


A pro inspiraci si můžeš přečíst literární předlohu pro uvedený obrázek z 14. kapitoly knihy Exodus, protože i tento příběh je based on true story (založen na pravdivém příběhu). Mám rád takové příběhy, protože jsou hodně opravdové.
Na druhou stranu jsem měl vždycky bujnou fantazii. Není pro mě těžké vymyslet, napsat a zrežírovat vlastní nápad. A co ty? Máš nápady a sny?

Hudba si mě získala

Vždycky jsem se chtěl naučit hrát na hudební nástroj. Zamiloval jsem se do jazzu čili džezu. 


Možná jsi ještě neslyšel pořádnou jazzovou skladbu. Nepředpokládám, že jsi viděl nějaký můj film, kde občas zasní. Zkus třeba něco od jedné z ikon jazzu, hudebníka Woodyho Hermana. Poslouchám ho pořád dokola, třeba tohle. Vlastně mě ovlivnil natolik, že jsem si změnil mé rodné jméno na Woody. A taky jsem se naučil hrát na klárinet. Už víš, kdo jsem?
 A vůbec, co je to ten džez za hudební žánr? Nejdřív je třeba si vysvětlit název. Slovník ti přeloží, že toto slovo znamená “žvásty, šmrnc, groteskní, barvitý”. Pojmenování však vzniklo nějakou chybou, údajně ze slova jas(mine). Jasmínová vůně totiž tou dobou v New Orleans frčela. Jazz vznikl na začátku 20. století na jihu Spojených států amerických, ve městě New Orleans. Jazz spojuje rytmy africké a evropské hudby. Přirozeně.


Většina obyvatel, přes 60%, jsou Afroameričané, a ti mají hudbu v krvi, jak se říká. New Orleans bylo za Francouzů, pak Španělů a je i dnes jedním z nejdůležitějších přístavních měst USA. Leží na řece Mississippi, nejdelší řece Severní Ameriky.
Tak to byl jeden z mých snů. Mimochodem, málem bych zapomněl, že jsem se dostal se svou jazzovou kapelou i do Prahy. A bylo to super!
Ale ten největší sen byl od jisté doby ten filmový. Proto jsem také studoval na vysoké škole komunikaci a film. A protože jsem nebyl snaživý student, vykopli mě. Takže by se mohlo zdát, že se sen mohl rozplynout. Ale kdepak!

Nejlepší film

Až když jsem dostal za jeden film čtyři Oskary, uvědomil jsem si, že se mi ten sen splnil. Seběhlo se to tak nějak… okolnosti… Ten film je o muži, který chce získat lásku ženy s velkou chutí stát se zpěvačkou. Zvolil jsem netradiční přístup filmového zpracování. Použil jsem titulky, diskuzi s divákem, vtipy apod.
Tímhle si film získal mé kolegy z Akademie filmového umění a věd, která uděluje každý rok Cenu Akademie (Academy Award). Ty ji znáš určitě pod názvem Oskar jako nejprestižnější filmové ocenění.


Kdo by neznal zlatou sošku. Chodí si pro ni herci, režiséři, scénáristi apod. už od roku 1929. Dokonce tři české snímky získaly Oskara (Obchod na korze, Ostře sledované vlaky a Kolja).
Jak získat takovou sošku? Filmy za uplynulý rok hodnotí kolem 6 000 členů Akademie. Takže musíš natočit tak dobrý film, který zaujme tisíce odborníků
od fochu. A to dá zabrat desítkám lidí, kteří film doslova vyrábějí měsíce. Dejme tomu, že se ti to povedlo. Představ si, že jsi v divadle Dolby Theatre v Los Angeles, v samotném srdci Hollywoodu, držíš zlatou sošku rytíře s mečem
na podstavci z filmových cívek. A tutově by tě nezajímalo, jak se vyrábí. Civěl bys na ten lesk zlatavé barvy, záři reflektorů a užíval by sis bouřlivý aplaus.
A vyrábí se jak teda? Haha. Už 36 let je vyrábí chicagská firma R. S. Owens. Jednu sošku trvá vyrobit 10 dní. Za tu dobu jich společnost vyrobila na 4 000 ks. Soška rytíře je vysoká 34 centimetrů a váží 3,85 kilogramu. Vyrábí se ze slitiny označované jako britannium, kterou tvoří hlavně cín, trošku antimonu a malinko mědi. Soška se po odlití brousí, leští a pozlacuje 24karátovým zlatem.


Po pečlivé kontrole se zabalí, letecky se dopraví do Los Angeles, rozbalí se krabice, soška se vyndá, rozlepí se obálka se jménem vítěze a jméno se vyryje na podstavec.


Tak to bychom měli. Tedy měl bych dodat, že kromě hodnocení filmů se Akademie filmového umění a věd stará o jejich archivaci, vydává publikace, podporuje studenty, začínající filmaře, apod..
I já bych tě chtěl podpořit a povzbudit ke sledování, hodnocení a vyrábění filmů. Také jsem ti to slíbil už na začátku. A teď je to tady.

Dřevák Elan doporučuje

Víš, že mám rád filmy inspirované skutečnými osudy. Víš také, že mám židovské kořeny. Tak zůstaneme u jednoho židovského příběhu. Ten příběh znáš.
Od ledna pravidelně čteš knihu Jozue. Podívej se na jedno moc pěkné audiovizuální zpracování se slovenskými titulky - zde na Youtube.
Jozue si počínal velmi prozíravě, byl to velmi dobrý stratég. Uměl promýšlet jednání protivníka dopředu a měl


přehled o území protivníka. Jozue byl hrdina v očích Izraelců. Vybojoval velmi důležité bitvy. Vešel s nimi do zaslíbené země, a tak splnil to, čím ho Bůh pověřil.
Jenže, můžeš si říct, že se to stalo dávno. A já ti namítnu, že každý z nás je trochu Jozue. Ty i já stojíme na Boží straně před bitvami našich obyčejných životů. Naznačil jsem ti na začátku, že jsem leccos pokazil. Třeba moje manželství se mi dvakrát nepovedlo. Potřetí jsem našel “tu pravou”, ale pokládám to za selhání, za prohrané bitvy. Já vím, nemáš manželku/ manžela. I Jozue prohrál. A co ty? Bojoval jsi nějakou bitvu se spolužáky, se sourozenci, s rodiči, se sebou samým? Prohrál jsi? Určitě budeš stát před výzvami.
A záleží jen na tobě, jak si budeš počínat. 
Jozue se po prohrané bitvě vzchopil. Spolehl se na Boha. Spolehl se znovu na Boží slovo“Posilni se a buď odvážný, neměj strach a neděs se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.” A Jozue vyhrál. Boží slovo je jako posilovna.



Příkladem dnešních Jozuů jsou pro mě mimo jiné otcové. Film o chlapech
od rodin to má v názvu - Odvážní (Courageous). Otcové musí být odvážní a udatní jako Jozue. A matky mají zase rády, když můžou být vedle silných a statečných mužů. A teď se pojďme podívat na tento film očima filmaře. Trailer k filmu je dostupný zde na Youtube. Naučíme se kus řemesla.

Základy filmu

Takže hlavně, hlavně to chce nápad. V mém případě je to jednoduché. Měl jsem období, kdy jsem dokázal každý rok natočit jeden film, měl jsem spoustu nápadů, tj. námětů.
To bylo něco.
NÁMĚT na příběh je nějaká první představa popisující stručně děj a prostředí, kde se to odehrává. Nezatěžuji se přesnou charakteristikou postav ani dialogy. Později ovšem musím námět rozpracovat do promyšleného literárního a technického scénáře (storyboardu - je vidět na obrázku).

Aktivita: Koukni na trailer k filmu. Popřemýšlej, co bylo námětem k natočení tohoto filmu?

Odpověď: 

…………………………………………………………………………………………………….

Teď to začíná být “věda”. SCÉNÁŘ je v podstatě kompletní návod jak natočit film. Obsahuje popis děje, dialogy, zvuky, hudbu. Scénář je manuál pro natočení příběhu. 


Cokoli, co chceme, aby bylo natočeno, musí být ve scénáři popsáno. Kromě toho si musíš odpovědět na otázky co, proč, a jak budeme točit. Není možné zaujmout všechny diváky, proto je nutné stanovit konkrétní cílovou skupinu (pro děti, pro dospělé) a pro ni film připravit.
A aby to dáválo smysl, tak pro můj tým pracuje vždy člověk, který má na starosti DRAMATURGII. Dramaturg zajišťuje, aby byla dodržena logika filmu, spád děje a původní cíl. Film musí mít jasný začátek, prostředek a konec.
Na počátku příběhu seznamuji s hlavními postavami. Potom přijde nějaký konflikt mezi nimi v řadě akcí, vyvrcholení konfliktu a nakonec jeho rozřešení a zakončení příběhu.


Aktivita: Kdo jsou hlavní postavy filmu Odvážní? Zakroužkuj správnou odpověď: a) otcové, b) matky, děti.

Z traileru se dá vysledovat alespoň jedna krize/ konflik hlavních postav, který posunul děj filmu zase dál. Dokážeš ten problém vysledovat?

Odpověď: 


…………………………………………………………………………………………………….


Správné odpovědi: 1a, 2.jedna krize/ konflikt - otcové netráví s dětmi čas, nejsou vzory
A protože film je příběh formou obrázků, KAMERA je základní výrazový prostředek. Snímkům zaznamenaným kamerou od zapnutí kamery po vypnutí kamery se říká záběr.


Je třeba si dopředu dobře rozmyslet co chceme točit a dobře to rozložit do jednotlivých záběrů. Tady fakt bacha. Nestačí zapnout červené tlačítko. Také se stává, že doma používáte zoom pro zdůraznění části děje výřezem obrazu.
Ale časté užití unavuje divákovy oči - otravuje to, aby bylo jasno.
V mých filmech se nezoomuje. Vymýšlíme raději různé velikosti záběrů - výřez natáčené skutečnosti, které střídáme. To je to kouzlo. A podpoříme ho ještě tím, když nikdy nestříháme dva stejné záběry za sebe. Každá velikost záběru má jinou funkci a vyvolává u diváka jiné emoce. Velikost záběru se poměřuje měřítkem člověka i v případě, že točíme zvíře nebo věc. Z hlediska kompozice se kameraman snaží, aby postava nikdy nebyla ohraničena v kloubech, tj. v koleni,
v lokti apod. Takže jaké velikosti záběrů můžeme natočit?



Možná si teď uvědomuješ, jak je náročné rozmyslet dopředu každý záběr a jeho velikost. A představ si, že to není všechno. Co schází? Tak třeba kamera může snímat scénu pod nějakým úhlem.
Kamera snímá postavu ve výšce hlavy, jakoby „pohledem přímo do očí“ - normální pohled. Pokud snímáme člověka, nebo rekvizity shora, postavení kamery říkáme nadhled


Nadhled vyvolává jak asociace převahy a moci, tak potřebu ochrany a laskavosti. Extrémní nadhled z velké výšky např. z letadla, z balónu apod. se nazývá „ptačí perspektiva“. 
Pohled zdola na osobu nebo rekvizity nazýváme podhled


Pokud chceme zdůraznit strach, význam či „velikost“ protivníka, vždy se
v takových případech volí podhled.
Extrémní podhled z hlubokého podhledu např. ze země, z propasti apod., se nazývá „žabí perspektiva“.
 Doposud jsem kameru nechal stát. Jenže kameru můžeme rozpohybovat. Dost velkou část filmů točíme na stativu, kamera se nehýbe. 


Má to bezesporu výhody. Obraz se neklepe, můžeme si v klidu připravit velikost záběru, rozmístění postav a rekvizit (kompozici). Jenže někdy se hodí přidat do scény napětí, tak si beru kameru do ruky. V záběru by měl být vždy nějaký pohyb – děj nebo pohyb kamery.
Zpět k pohybu kamery na stativu a na jednom stanovišti. Když se kamera otáčí (nebol-li švenkuje) v horizontální rovině, říká se tomu panorama Dostáváme pohyb do záběru v případě nehybných objektů, případně sledujeme věci v akci.
  

A jak to vypadá, když kamara mění své stanoviště? Kamera se může přesouvat blíž nebo dál vůči předmětu. Kamera se také může pohybovat podél předmětu. Třeba si představte, že sedíte s kamerou v autě, které jede hned vedle jedoucího cyklisty. Posledním typem pohybu je tzv. zdvih. Celá kamera se pohybuje v jednom úhlu nahoru a dolu. Nemění se rakurz.


Na konec je třeba říct, že všechny pohyby by měly být pomalé a plynulé. Neměli bychom dělat dlouhé švenky. Pokud už chceš zoomovat, tak velmi nenápadně. Na začátku i na konci každého švenku by měl být dostatečně dlouhý statický záběr kvůli dalším úpravám. I obsahově by každý záběr měl mít jasný začátek a jasný konec – je třeba si to dopředu rozmyslet. Je lépe natáčet se stativem nebo podpěrou, pokud třes kamery nemá obsahový význam.
A úplně poslední věc, která je zásadní. Držím se jí jako slepý své hole. Je řeč
o
filmová ose. Tahle osa je pomyslná čára, která spojuje dva objekty, ale nesmí být při natáčení chybně překračována.
Rozděluje prostor na dvě části – je na nás, z které strany budeme točit,
ale nesmíme střídat dvě strany.


To vede ke zmatení diváka. Např. ve fotbale nebo v hokeji, kdyby byly kamery přepínámy přes osu (střídavě z jedné a druhé strany), nevěděli bychom kdo kam útočí a bylo by obtížné děj sledovat. Filmová osa spojuje dvě hlavní postavy příběhu. Na obrázku z filmu je vidět domalovaná čára - filmová osa.


Z našeho pohledu se kamera může pohybovat pouze k té čáře, před herce. Kamera nemůže jen tak překročit tuto čáru. Ale možné to je. Jak překročit filmovou osu správně? Kamera se přemístí jízdou tak, že přemístění je vidět v záběru. Osu může překročit sám herec, což zase musí být vidět a pohyb herce musí mít logiku. Třetí možností je střih přes detail. Mezi dva podobné záběry vložíme záběr jiné velikosti.
Co říct závěrem? Film je věda. Film je zároveň umění. Bez filmů a pohyblivých obrázků si dnes nedovedu představit svět. Co ty? Jsem šťastný, že tím mohu slušně vyjádřit svůj názor a bavit své diváky. Sem tam získám nějaké ocenění a sem tam si zahraji se svou kapelou jazz. Ale vždycky se těším, že se svým filmovým týmem hovořím na place jedním filmovým jazykem. Společně vytváříme spoustu záběrů různé velikosti a pohledů, abychom mohli divákům nabídnout náš pohled na svět. Tečka.
Už se nemohu dočkat na tvé filmové zpracování mých námětů. Hezky se uč, abys zabodoval.



Žádné komentáře:

Okomentovat