pondělí 2. dubna 2018

Dorošťák 2 - Jozue-Soudců - Rut


Zasazení Jozue a soudců do Bible

Pán Bůh zaslíbil Izraeli zemi. Zaslíbil na prapočátku příběhu židovského národa praotci Abrahamovi, což je zapsáno
v knize
Genesis  (Gn.12:2-3). Kniha Exodus popisuje vysvobození z egyptského otroctví. V knize Levitikus najdeme přikázání a řády pro Izrael. Numeri líčí putování pouští, vymření celé jedné generace. Kniha Deuteronomium všechna přikázání shrnuje a popisuje závěr života Mojžíše.
  • Kniha  Jozue  popisuje dobytí, obsazení a rozdělení Izraelské země mezi jednotlivé kmeny.
  • Kniha  Soudců   vypráví  příběhy, které se udály na počátku státního útvaru Izrael.

Obě knihy spojují období putování po poušti a období Izraského království.


 Další biblické knihy -  dvě Samuelovi, dvě Královské a dvě Paralipomenon již popisují období Izraelského království. 


Příběhy knihy Jozue (kap. 1-12)

Už jsi je asi přečetl, tak pro zopakování uvádím stručné obsahy kapitol:
1. Předání vůdcovského úkolu Jozuovi. Pán Bůh Jozueho povzbuzuje a napomíná.
2. Vyslání zvědů do Jericha a jejich ochrana nevěstkou Ráchab.
3. Zázračné přejití Jordánu suchou nohou.
4. Postavení památníku ze dvanácti kamenů na památku zázračného přejití Jordánu
5. Slavení velikonoc a obřezání všech mužů
6. Zázračné dobytí Jericha
7. Akánová krádež, vyšetřování a tvrdý trest
8. Dobytí města Aj a předání zákona
9. Unáhlená smlouva Izraele s městem Gibeon
10. Dobývání jihu a zastavení času
11. Dobývání severu
Dobývání země  shrnuje následující mapka. Červeně jsou v ní uvedeny jednotlivé kapitoly.


Rozdělení země (kap.: 13-22)

Dvanáct Izraelských kmenů si rozdělilo zemi takto:


  • Růben, Gád, a polovina pokolení Manasses zůstala ještě za Jordánem (na východ od Jordánu). Toto území si už vyžádali dříve (Num 32:1- 42)
  •  Pokolení Lévi dostalo čtyřicet osm měst, jak kdysi stanovil Mojžíš (Num 35:7). Nedostali tedy vlastní území.
  • Zbytek kmenů si rozdělila zemi losování do vlastnictví, jak přikázal Pán Bůh Mojžíšovi (Num 25:55). Toto území bylo dědičným podílem Izraele od Hospodina.  Tím zbytkem kmenů je: druhá polovina Manases a Efraim, Aster, Neftalí, Zabulán, Izachar, Dan. Benjamín, Juda, Simon. Jak si území rozdělili nám ukazuje mapa.
  • Stan setkávání s truhlou smlouvy byl umístěn 
  • v městě Sílo, přibližně uprostřed území Izraele (na území pokolení Efraim), takže byl všem přístupný  (Jz 18:1). Na mapě je místio označeno symbolem truhly:
  • Bylo rovněž určeno šest tzv měst útočištných (Joz 20), která ustanovil Mojžíš (Num 35:6), kam mohli utéct ti, kteří neúmyslně zabili. Na každé straně Jordánu byly tři útočištná města (Jz 20:7).

Jozuův odkaz (kap.: 22-24)

Závěrečné kapitoly obsahují napomenutí Jozueho před svou smrtí. Svůj odkaz  předal v Šekemu, na sever, nedaleko Sílo. V mapě je označeno symbolem        .
 Obsahují mnoho krásných napomenutí a povzbuzení hodných k zapamatování. Např:

  • přimkněte se k Hospodinu, svému Bohu, jak jste činili dodnes. (Jz 23:8).
  • Sami u sebe dbejte úzkostlivě o to, abyste milovali Hospodina, svého Boha.(Jz 23:11).
  • Uznejte tedy celým srdcem a celou duší, že nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která o vás mluvil Hospodin, váš Bůh. Všechno se vám uskutečnilo, nezapadlo z toho jediné slovo.(Jz 23:14).
  •  Snad nejznámější je Jozuovo vyznání: Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.(Jz 24:15).
  • Na úplném závěru  je zmínka o třech hrobech – hrobu Jozueho; hrobu Josefa, jehož kosti byly přeneseny z Egypta; a hrobu Eleazarou, synu Áronovu.

Kdo byl Jozue?

Jozue stál vždy blízko Mojžíše jako spolehlivý a věrný pomocník a průvodce. Pocházel z pokolení Efraim (tedy potomek Josefa). Byl vojevůdcem v bitvě s Amálekem (Ex 17:9); vystoupil na Boží horu 


s Mojžíšem, kde mu Hospodin předal kamenné desky zákona; byl jedním ze zvědů, který lid povzbuzoval, zatímco ostatní plašili (Num 14:7-9); spolu s Kálebem, jako  jediní
z původních pokolení, vešli do zaslíbené země, protože nereptali. Později se už dostal do vůdčí role (Num 27:20), tehdy mu už bylo asi 70 let.
Kniha Jozue je nazvána právě podle něj, protože byl hlavní vůdce při obsazování Izraele. Zemřel spolu s knězem Eleazarem, s nímž celý život spolupracoval (Num 27:21) ve věku 110 let.

Zajímavosti a poučení z knihy Jozue

  • Izraelský národ byl soudržný a dobýval zemi společně, včetně zajordánských kmenů (Jz 1:15). Země byla tvořena množstvím malých samostatných městských států. Proto Izraelci dobývali spíše města, než územní celky. Pohané žijící na budoucím území Izrael již dopředu propadal strachu a zmatku. Podle toho Izrael poznal, že jim à je Hospodin vydal do rukou (Jz 2,24)
  • Pohanská nevěstka Rachab uvěřila, že Hospodin je 
  • s Izraelem a může i ji zachránit, bude-li věřit a chovat se přátelsky ke zvědům. Tak se zachránila i s rodinou, dostala se do rodokmenu Pána Ježíše (Mt 1:5) a galerie svědků víry (Žd 11:31). Červená šňůrka – znamení záchrany -  jistě ukazuje ke na krev smlouvy, která zachraňuje před Božím soudem.
  • Jozuovi Pán Bůh potvrdil to, že bude s ním, jako byl 
  • s Mojžíšem (Jz 3:7). Jozue v Boží moci zopakoval stejný zázrak, jako kdysi Mojžíš při přechodu Rudého moře. Později si, stejně jako Mojžíš, musí zout botky na svatém místě (Jz 5:15)
  • Památníky, jako ten v Gilgálu, nám mají trvale připomínat, jak s námi Pán Bůh jednal. (Jz 4:6) Máš nějaký památník?
  • Příchodem do zaslíbené země přestala manna 
  • (Jz 5:12) a začal běžný život, koloběh svátků  - slavení hodu beránka (Jz 5:10). Mužové byli ostrými noži obřezáni na znamení smlouvy.
  • Velmi krásný a tajemný příběh je setkání Jozua s velitelem vojska Hospodinova (Jz 5:14).
  • Jeden hřích může mít vliv na celé pokolení, ba na celý národ v příběhu Akana. (Jz 7).
  • Kolikrát Jozue několikrát předkládá pravidla chování jako základ izraelského státu! (Jz 8:30). Bez pravidel se nedá žít.
  • Příběh Gibeonických ukazuje na váhu slibu před Hospodinem (Joz. 9:19), na lehkovážnost (Jz 9:14) i na nebezpečnou „vyčuranost“ nepřátel (Jz 9:4)
  • Jedno ze dvou pozoruhodných míst v Bibli vyprávějící 
  • o zázraku zastavení času najdete v desáté kapitole Jozue.
  • Všimněme si, jak úzkostlivě dbal Jozue o to, aby se Izraelci nemísili s okolními národy (Jz 23:12-13) .

Duchovní význam knihy Jozue

  • Hospodin plní své sliby, které kdysi dal Abrahamovi; Hospodin i dnes plní sliby.
  • Izrael je věrný a Hospodin mu žehná: zemi opanovává 
  • s námahou, ale s jasnou převahou.
  • Hospodin dává zodpovědnost za dědičné vlastnictví pokolení. I my máme odpovědně spravovat to, co nám Hospodin dal a ctít to co Hospodin dal sousedům.
  • V přeneseném slova smyslu je kniha Jozue předobrazem nového života v Kristu, který křesťan dostává od Boha, ale musí si s jeho pomocí nový život nekompromisně opanovat.

SOUDCŮ

Je to kniha počátků státního útvaru  Izrael. Izraelci obsadili a opanovával svoji novou zemi  Poměrně se překvapivě rychle se ale vzdalovali od Hospodina.

Opakující se příběh v knize soudců

Historik knihy soudců popisuje jejich stav v druhé kapitole takto (Sd 2:10-19):

Odpadnutí

Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal. Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi. Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.

Příchod Božích soudů

Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej do rukou plenitelů a ti jej plenili. Vydal je napospas okolním nepřátelům, že už vůbec před svými nepřáteli nemohli obstát. Pokaždé, když vytrhli do boje, zle na ně dopadla Hospodinova ruka, jak jim to Hospodin prohlásil a přísahou stvrdil. Doléhalo na ně veliké soužení.

Povolání soudců a vysvobození

I povolával Hospodin soudce, aby je vysvobozovali z rukou plenitelů. Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali. Kdykoli jim Hospodin povolával soudce, býval se soudcem a vysvobozoval je z rukou nepřátel po všechny soudcovy dny. Hospodin měl totiž s nimi soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany.

A opětovné odpadnutí

Po soudcově smrti si však opět počínali hůře než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých způsobů ani svého zatvrzelého počínání.
Kniha soudců opakuje stále dokola jedno schéma:


Okolní národy:

Izrael byl již v dobách knihy Jozue vyzván, aby opanoval zemi a hlavně se nesměšoval s místními národy. Opak se stal pravdou. Nejvíce sužovali Izrael kmeny a města souhrnně nazývané Kananejci, žijící mezi západním břehem středozemního moře a Jordánem; dále Midjánci, žijící jihovýchodně od Izraele a Pelištějci, žijící jihozápadně od Izraele.


Bálové

Bálové byli bohové a bůžci místních národů. Byli to bohové plodnosti, úrody. Jejich vliv měl být především na déšť, na kterém byli všichni závislí. Uctívače bálů jste poznali podle posvátných dutých kůlu vztyčených na svých zahradách a posvátných návrších. Připomínaly pyj v plodné síle. Kult bále byl spojen i s tzv. náboženskou prostitucí.  Obcováním s kněžkami se plodnost zvyšovala. I tato hříšná nevázanost byla pro Izrael léčkou. Bálové byli pro Izrael lákaví i jinak. Hospodina, nebyli schopni nějak ovlivnit a ovládnout. Při uctívání bálů měli pocit, že jej mohou svou aktivitou ovlivnit a naklonit si jej  k sobě.

Soudcové:

Je to titul, který si nesmíme plést s dnešními soudci. Byli to kmenoví vůdci, vojevůdci, bojovníci, duchovní buditelé a správci. Pán Bůh je povolával, aby vysvobozovali Izrael
z nadvlády či útoků okolních národů. Překvapí nás, že
v jejich chování vidíme, jak Boží moc, tak jejich hříšnou přirozenost. Celkově v knize najdeme
dvanáct příběhů soudců. Prvním soudcem je Otniel, posledním soudcem je Samuel. Jeho život je popsán na začátku první Samuelovi. Zcela závěrečný verš charakterizuje znamenitě dobu knihy Soudců: V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal co uznal za správné (Sd 21:25).

Členění knihy

Kniha se nedá moc rozdělit na více celků. Obsahuje čtyři slavné příběhy, které jsou slepeny drobnými vyprávěními: .
  • 1-2  Úvod do tíživé atmosféry doby
  • 3  Drobné příběhy soudců Otniele, Ehůda a Šamgara
  • 4+5  SLAVNÝ PŘÍBĚH SOUDCE BARÁKA A PROROKYNĚ DEBORY
  •  6-8  SLAVNÝ PŘÍBĚH SOUDCE GEDEONA
  •  9 Smutný bratrovražedný příběh Abímeleka syna  Gedeona 
  •  10,1-5  Drobné příběhy soudců Toly a Jaír 
  • 10-12  SLAVNÝ PŘÍBĚH SOUDCE JIFTÁCHA 
  • 13-16  SLAVNÝ PŘÍBĚH SOUDCE SAMSONA
  • 17-18  Podivný příběh o Míkovi
  • 19-21  Závěrečné příběhy o bojích a zmatcích

Některé zajímavosti knihy soudců

  • V první kapitole je popsána situace z hlediska lidu, v druhé kapitole je popsán Boží pohled a zhodnoceni.
  • Příběhy knihy Soudců jsou často dosti kruté a drsné. Jedním z nich je příběh soudce Ehůda a jeho zákeřná vražda krále Eglona (Sd 3: 15-30)
  • Jedním ze soudců byla prorokyně Debora (Sd 4:4), účastnila se i válečného tažení (Sd 4:10). Povolala vojevůdce Baráka. Vysvobození dal Hospodin skrze jinou ženu Jael, která osobně zabila Síseru ve spánku.


  • Kapitoly 6-8 líčí příběh Gedeona, který byl zprvu bázlivý, ale potom se vzchopil a stal se slavným i vtipným vůdcem a soudcem. Zvítězil s třemi sty muži nad tisíci Midjánských, přinesl však i osobní oběti – jeho bratří byli zavražděni. Na konci příběhu začal Gedeon žít podle vzoru místních králů a snad nechtě svedl Izrael k modloslužbě. 


  • Syn Abímelek, způsobil bratrovražedné války. Není nazván soudcem, pouze panovníkem (Sd 9:22), zřejmě proto, že se ustanovil sám, neustanovil jej Hospodin. Zemřel z rukou ženy, když dobyl město Tebes.
  • Soudce Jiftách byl zbojníkem, synem nevěstky (Sd 11:1-3). Ale i na takovém člověku spočinul Duch Hospodinův (Sd 11:29). Před bojem s Amónovci udělal lehkovážný slib, kterého litoval (Sd 11:35).
  • Příběh (Sd 13-16) Samsona líčí lehkovážného a smyslného muže, který byl přesto silným a udatným vysvoboditelem Izraele. Žil životem kompromisu, na konci svého života činil pokání a Hospodin se k němu opět přiznal.


  • Závěr knihy Soudců popisuje zmatky v Izraelské zemi: Hříšně košatou zbožnost, mísící pohanství  s vzýváním Hospodina (Sd 17:1-5). Drsné a násilné vztahy mezi lidmi a pokoleními (Sd 18). ◘  Ohavné zlořády pokolení Benjamin, které souvisely s přebíráním návyků místních pohanských obyvatel (Sd 19). Bratrovražednou bitvu, ve kterém si Izraelci zastali utlačovaného, ale téměř vybili jedno z pokolení  - Benjamina (Sd 20). Pro nás šokující způsob námluv Benjaminkých mužů (Sd 21) Dobrým shrnutím je připomínaný verš: V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal co uznal za správné (Sd 17:6 +21:25).
  • Období soudců ještě popisuje část knihy 1. Samuelova. V prvních osmi kapitolách je popsán život posledního soudce Samuela (1.Sam 1-8).
  • Z období soudců je také příběh knihy Rut. Popisuje uspořádanější poměry v okolí Betléma. I Rut se dostává do rodokmenu Pána Ježíše (Mt 1:5).


Proč tolik krve a násilí?

Po přečtení Soudců jsou upřímní křesťané vyděšení. Proč tolik zla? Proč tolik krve? Proč tolik násilí a zabíjení?

  1. Bible je kniha realistická. Přiznává, že žijeme ve světě, kde se válčí, zabíjí, kde teče krev, kde se popravuje, kde zlo je viditelné a citelně přítomné. Buďme si vědomi zlého světa a děkuji denně za milost míru v naší zemi.
  2. Slyšíme-li zvěst o zlu, musíme též slyšet zvěst o Bohu, který sám nechce zlo a hřích. Izrael byl nástrojem Božích soudů na zlem a hříchem. Madiánci a Kennánci a další byli modloslužebníci, žili nevázaně a násilně – například prováděli dětské oběti.  (Lv 18:24). Boží soudy a příběhy bojů zla a dobra se dějí dodnes. .
  3. Na vším zlem existuje ještě vyšší síla.  Je to moc lásky a odpuštění.Vše převyšující moc lásky a odpuštění se pro nás zjevila v Pánu Ježíši   Kristu, synu Božím a v jeho díle záchrany každého z nás, tebe i mě.




Žádné komentáře:

Okomentovat